V květnu otevřela kauzu bitcoin, která ukončila kariéru ministra spravedlnosti Pavla Blažka z ODS. Po volbách pak zveřejnila smazané facebookové posty Motoristy Filipa Turka a způsobila pozdvižení. „Dopředu jsem fakt netušila, že se tohle všechno stane,“ říká Zdislava Pokorná.

„Jsem vyřízená, vykolejilo mě to,“ říká reportérka a investigativní novinářka Deníku N, která byla hostem posledního dílu podcastu Mediální cirkus.

„Člověk přemýšlí a říká si, co udělal špatně, co mohl, nebo nemohl udělat líp. A reflektuje všechnu svoji dosavadní práci. Což já tak většinou mám. A to mě vždycky na nějakou dobu trochu vykolejí.“

Zdislava Pokorná, které všichni přezdívají Zdíša, patří mezi zástupce nejmladší generace mezi českými novináři. Ve 28 letech je investigativní reportérkou Deníku N a za sebou má řadu zvučných kauz.

Ta poslední se týká zveřejnění smazaných facebookových postů čestného předsedy Motoristů Filipa Turka. Jeho často rasistické nebo pronacistické komentáře vyvolaly velkou bouři na politické scéně. Článek byl totiž zveřejněn krátce poté, kdy Andrej Babiš oznámil, že se dohodl s Motoristy a SPD na rozdělení resortů v příští vládě a Turek se stal aspirantem na post ministra zahraničí.

„To, že Filip Turek může být problém, se v politických kruzích říkalo už v létě. A potom, co tohle celé začalo, tak někteří Motoristé říkali, že zpětně věděli od Filipa Turka, že jeho kámen úrazu může být podnikání. Ale nemluvili o příspěvcích na sociálních sítích, protože podle mě netušili, že to je takhle zkompletované. A to byl i důvod, proč jsem dopředu fakt netušila, že se tohle všechno stane. Protože mi přijde, že celou řadu těch věcí mnoho mých kolegů zveřejnilo,“ říká teď Pokorná.

„Vůbec jsem nečekala, že se kolem toho strhne taková mela, kdy se bude rozjíždět, že nám to daly tajné služby nebo Andrej Babiš.“

Její článek vyvolal obrovskou vlnu reakcí a také hejtů a výhružných komentářů. Veřejnost i mnozí politici zpochybňovali pravost Turkových postů a poukazovali na to, že pravdu jde jen velmi těžko ověřit.

„Těch verzí, jak to celé vzniklo, už bylo tolik, že jsem si říkala, že vůbec nevím, co se z toho může nakonec stát. Proto mi přijde, že bylo fakt dobře, že se novinář Vojtěch Dobeš (který udělal printscreeny údajných Turkových příspěvků, pozn. red.) rozhodl, že veřejně promluví,“ vypráví Zdislava Pokorná.

„On sám verzi, kterou jsem říkala, potvrdil. Že jsem se mu ozvala, že mi to fakt nedonesl v deskách, že za to nedostal zaplaceno a že se ke všemu přizná na policii a potvrdí to. Když se tohle zveřejnilo, tak mi trochu spadl kámen ze srdce,“ popisuje dnes novinářka.

Filip Turek i přes zveřejněné posty zůstává kandidátem na post ministra spravedlnosti a podle kuloárních informací chce Andrej Babiš odnést jeho jméno na Hrad. A Motoristé pořád trvají na tom, že Turek všechny ze zveřejněných postů nenapsal a chtějí se bránit.

„Podle mých informací na nás nakonec trestní oznámení dali. Sepisovala to Renata Vesecká,“ potvrzuje avizovanou právní obranu Motoristů Pokorná. Turek přitom odmítá zejména autorství příspěvků o popálené Natálce ze žhářského útoku ve Vítkově.

Jaké kauzy a témata chce u vznikající vlády sledovat? Jaké dvě velké věci by v Česku chtěla dokončit před tím, než zkusí prorazit v zahraničí? A vadí jí, když jí politici veřejně říkají Zdíša?
--
Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.

Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.

Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Už téměř třicet let píše o předvolebních kampaních a letos přišel s ojedinělým projektem Republika Příbram, první politickou reality show. „Politici nevěděli, do čeho jdou, s kým se potkají, o čem budou mluvit, kdo přijde, kdo se jich na co bude ptát,“ říká autor série Jiří Kubík.

O předvolební kampani a volbách psal Jiří Kubík poprvé v roce 1996. Ostrý souboj o premiérské křeslo spolu tehdy zrovna sváděli Václav Klaus a Miloš Zeman.

„Pozice novinářů je dneska horší. Řada politiků si vyzkoušela, že novináře nepotřebuje, že si komunikuje se svými voliči přes sociální sítě a navíc, že se svými voliči sdílí i takovou tu averzi k některým novinářům, společně sdílený názor na to, že novináři jsou nepřátelé lidstva,“ říká Jiří Kubík, který byl hostem posledního dílu podcastu Mediální cirkus.

Jiří Kubík začínal pracovat v novinách na začátku 90.let. Nejprve psal pro Lidové noviny, brzy ale přešel do MfDnes, kde vydržel až do roku 2013. Tedy do roku, kdy vydavatelství Mafra koupil Andrej Babiš. V roce 2016 nastoupil do Seznam Zpráv, které pět let vedl.

„Vzpomínám si, že když se třeba Václav Klaus dopustil svého času v devadesátých letech názoru, že novináři jsou nepřátelé lidstva, tak byť si myslím, že to řekl v určité nadsázce, vyvolalo to obrovský poprask. Jak si něco takového mohl dovolit, že novináři jsou důležitá součást demokratické společnosti,“ vypráví v Mediálním cirkusu Kubík a pokračuje:

„Dneska vidím, že novináři a jejich role ve společnosti je sice pořád důležitá, ale stejně tak vnímám, že část veřejnosti si to nemyslí a část politiků má pocit, že bez novinářů by jim bylo líp.“

Pro letošní sněmovní volby se Jiří Kubík pustil do zatím nevyzkoušeného projektu, který asi nejlépe vysvětlí termín politická reality show. Zástupce nejsilnějších stran vzal do pro ně nepříjemného prostředí ve středočeské Příbrami, kde minulé sněmovní volby dopadly podobně celostátnímu výsledku.

„Nikomu nechystáme žádné setkání s fanoušky, kteří ho budou plácat po ramenou a říkat, my vás budeme volit. To ať si provozují na svých mítincích, na svém Facebooku, tady se opravdu všichni dostali do nějakého konfliktu a někdo si s ním uměl poradit líp, někdo hůř,“ popisuje Jiří Kubík v Mediálním cirkusu.

„Pro mě tam byli lidi, u kterých si troufám říct, že jsou to profíci v politice a doukážou vybruslit i z mimořádně nepříjemné situace tak, že mají do jisté míry navrch. A někdo se ukázal spíš jako směšná figurka, která když už neví, kudy kam, tak řekne lidem, vy mě stejně volit nebudete, takže váš názor mě nezajímá,“ doplňuje bývalý šéfredaktor Seznam Zpráv Jiří Kubík.

Dokument Republika Příbram točil Kubík během jara a začátkem léta s dokumentaristy Vítem Klusákem a Filipem Remundou. Jednotlivé díly celé série postupně najdete na Seznam Zprávách a můžete se k nim i vracet.

„Třeba Jaroslav Foldyna v jednom dílu čelí ukrajinskému občanovi a stejně tak se potkal s mladými lidmi, kteří absolutně neuznávají boj SPD s cizinci a s cizáky a chirurgy z dovozu. Tomio Okamura natáčení odmítl, Jaroslav Foldyna okamžitě souhlasil. Svoji přítomnost tam se snažil vydávat za přednost. A v tom bych mu dal zapravdu, protože Tomio Okamura tuhle odvahu nemá,“ říká Jiří Kubík.

Jak se změnila novinářská práce před volbami? Jaké další výzvy novináře čekají? A jaká je budoucnost veřejnoprávních médií?

--
Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.

Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.

Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

V Polsku jsem měl přístup do kanceláře prezidenta, v Turecku se mi to tak snadno nestane. Mé příjmení paradoxně může otevřít některé jiné dveře, říká zahraniční zpravodaj ČT Andreas Papadopulos před svým přesunem z Varšavy do Istanbulu.

Česká televize letos obměňuje své zpravodaje na pěti z jedenácti zahraničních postů. Andreas Papadopulos se po třech letech, kdy se věnoval zejména dění v Polsku, Pobaltí, ale také na válkou zasažené Ukrajině, přesouvá do Istanbulu. Od září bude zpravodajsky pokrývat nejen samotné Turecko, ale i Balkán, Řecko, Kypr a velkou část Blízkého a Středního východu.

„Istanbul může být centrem vyjednávání mezi Ruskem, Ukrajinou a Spojenými státy a Tureckem jako zprostředkovatelem. To může být v podstatě jedna velká část celého toho zpravodajského pobytu,“ odhaduje Papadopulos, co ho na novém postu čeká, v rozhovoru pro Mediální cirkus.

„Osobně neočekávám, že by se ruská agrese na Ukrajině zakončila nějak brzy. Spíše to bude proces na rok, dva. A tím centrem může být Istanbul. Může, nemusí. Uvidíme. Pakliže bude, tak se připravuji na něco, s čím jsem ještě před pár lety, když jsem přemýšlel o tom, že bych jel na Blízký východ, nepočítal. A to, že bych byl častěji v obleku než v pohorkách,“ říká zpravodaj.

Zároveň doufá, že bude moci informovat také o dalším vývoji na Blízkém východě, zejména v Libanonu nebo v Sýrii.

V čem bude práce v zemích, které nám nejsou tak blízké jako Polsko nebo Pobaltí, odlišná?

„(V Turecku) zpravodaj České televize vůbec nikoho nezajímá, z pohledu tureckých úřadů je to druhotná, podřadná věc, takže to bude jiné. V Polsku jsem měl přístup do kanceláře prezidenta. V Turecku se mi to tak snadno nestane. Spíše vůbec. Mé příjmení paradoxně může otevřít některé dveře, třeba na nějaké lokální úrovni, “ říká novinář.

Na změnu pozice se zahraniční zpravodajové ČT dlouho připravují. Specifika práce v Turecku Andreas Papadopulos samozřejmě probíral i s reportérem Václavem Černohorským, kterého v Instanbulu střídá.

„Naše poměrně dlouhé rozhovory můžu shrnout do jedné věty: ‚Byrokracie je peklo, připrav se na to‘. Moje odpověď byla, že jsem na to připraven. Ale opravdu nevím, co mě ještě čeká. Teď to zjišťuji. Ale byrokracie, povolení, to se nesmí natáčet, tam se nesmí chodit, s tím se nesmí mluvit, to bude velký rozdíl oproti práci ve svobodné společnosti jakou je Polsko.“

Napětí je v Polsku viditelné

Hodně zkušeností Papadopulos podle svých slov dodnes čerpá také z natáčení na Ukrajině, kam ho ČT po zahájení ruské invaze v roce 2022 několikrát vyslala jako válečného reportéra.

Hrozbu, kterou dnes Rusko představuje nejen pro Ukrajinu, ale pro celou Evropu, podle zpravodaje vnímají Poláci i obyvatelé pobaltských zemí mnohem více než Češi.

„Procestoval jsem v Polsku celou řadu míst, kde je omezený přístup, jsou to armádní základny nebo různé lokality, kde jsou buffer zóny (nárazníková pásma, pozn. red.). A tam je to napětí i viditelné,“ upozorňuje reportér.

Jak se Polsku daří boj s hybridními hrozbami? Jaká je v zemi v současné době pozice novinářů? A jak náročná je práce reportérů v zemích zasažených válkou?
--
Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.

Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.

Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

„Umělá inteligence ti nikdy neřekne, jak to smrdí v tunelu Hamásu, kde tři měsíce drželi rukojmí,“ říká Ivana Kottasová, momentálně jediná česká reportérka ve službách americké CNN. V rozhovoru popisuje, jak se tento velký mediální dům staví k nejnovějším trendům jako je využívání AI, a svou cestu do CNN i práci v nebezpečných oblastech.

Ivana Kottasová pracuje pro CNN v Londýně už třináct let. Nejprve psala o ekonomice, teď jezdí na reportáže v zásadě po celém světě. Z Hospodářských novin, kde kolem roku 2009 začínala, se propracovala do pozice seniorní reportérky psané sekce v CNN International.

„Měla jsem velké štěstí,“ říká v nejnovějším díle podcastu Mediální cirkus. V něm popisuje, jak se do slavné redakce dostala. I to, jaké to je studovat žurnalistiku na Kolumbijské univerzitě, která je nejprestižnějším místem pro studium novinařiny.

„To je snad jediné místo na světě, kde úplně všichni kolem tebe jsou přesvědčeni o tom, že být novinář je úplně to nejlepší na světě, že je to fakt poslání. Britové jsou mnohem cyničtější a Češi jsou možná ještě víc cyničtí. Ale Američani mají skutečně svobodu slova zakotvenou v ústavě a novináři tam hrají ve společnosti dlouhodobě jinou roli než v Evropě,“ říká Kottasová.

Novinářka si prošla studiem žurnalistiky v Británii, v Praze na Univerzitě Karlově a právě na prestižní Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Vedle toho studovala také na neméně prestižní London School of Economics.

Studia na prestižních školách a samozřejmě skvělá angličtina otevřely novinářce dveře do nejlepších redakcí světa. Dvakrát byla na stáži ve Financial Times, do redakce ji ale nevzali. I když nevyšly prestižní noviny, nenechala se Ivana Kottasová odradit a záhy měla štěstí. Vyšla jí totiž stáž v CNN International. Tam později dostala stálé místo a dopracovala se na pozici seniorní reportérky.

Reportáže psala například z Kyjeva na začátku války, po 7. říjnu reportovala z Izraele, byla v pásmu Gazy i na dalších místech.

„Pro mě úplně nejhorší věc je, že vlastně dělám něco, co mě strašně baví a považuji za důležité. Ale dávám tím svoje blízké a lidi, co mě mají na světě nejradši, do hrozně těžké pozice, protože oni se o mě strašně bojí. Ale vědí, že tam chci být,“ popisuje novinářka, která se v Gaze se s hrstkou kolegů z médií dostala přímo do tunelů, kde Hamás držel rukojmí.

Pomáhají si novináři v rizikových oblastech? A dá se vůbec srovnat práce pro tuzemská a velká zahraniční média jako je CNN?
--
Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.

Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.

Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Vlajková loď sportu ČT, večerní Branky, body, vteřiny má od ledna posilu. Mezi moderátory přibyly dvě ženy. „Je to symbol. Tisíckrát horší je být na mistrovství světa,“ říká k tomu jedna z nich, reportérka Darina Vymětalíková.

„Když jsem přišla do televize, tak jsem chtěla dělat spíš fotbal, ne hokej, ale to se nedalo, ani po 15 letech. Český divák je konzervativní a ten hokejový je míň konzervativní než fotbalový,“ vypráví o své kariéře Vymětalíková v nejnovějším díle podcastu Mediální cirkus.

Jako novinářka přišla do České televize před 25 lety. Až po čtyřech letech se dostala k prvním reportážím o hokeji. Ovšem jen těm „soft“ - točit mohla třeba o tom, jaký tým má nejhezčí dresy. Jako reportérka mohla dělat extraligu až po osmi letech v ČT a k národnímu týmu se dostala po 14 letech.

„Ono to asi bylo strašné, ale člověk byl mladý, tak to prostě nesl líp, nebo já jsem to nesla líp, nevím,“ vzpomíná Vymětalíková.

Právě ona se stala první ženou, která v redakci České televize začala dělat pravidelné rozhovory z hokejových zápasů a v roce 2023 pak poprvé komentovala hokejové utkání, byť ženského hokeje.

„Tu faktickou stránku komentáře mi nikdo nenapadl, ani jeden divák, ale nelíbí se jim třeba emoce. Říkají mi, že to neprožívám. Pravda je taková, že já jsem vystreslá z negativních komentářů. Ne že bych ty emoce neprožívala, ale já je nedokážu dát ven,“ dodává.

V posledních týdnech mohli fanoušci hokeje Darinu Vymětalíkovou sledovat z mistrovství světa, odkud vysílala už podesáté. A jak říká, i když si mistrovství užívá, je to práce od rána do půlnoci.

„Moje kolegyně Jana Niklová se mi vždycky směje, protože nejpozději první týden mistrovství už jí volám, že v žádném případě to příště už dělat nebudu. A ona vždycky jenom protočí oči, protože ví, že pak vždycky jedu. Říkala jsem si to už poslední tři roky opravdu vážně a stejně tam vždycky jsem,“ směje se Vymětalíková.

Zatímco v národní lize sama nefandí nikomu, národnímu týmu prý drží palce i jako novinářka.

„Fandím, ale zase si musím uvědomovat, že jsem tam novinář a musím se ptát na to, co zajímá lidi. Když se daří, tak je to v pohodě, tam se nedostávám do žádného konfliktu s fandovstvím. Když se nedaří, tak ale musím klást otázky, co si klade divák u televize, a to potom samozřejmě nejsem hodná kamarádka,“ říká v Mediálním cirkusu.

Na mistrovství přinášela rozhovory s hráči během třetin a po zápase. A sama mluví o tom, že je to speciální disciplína. Zásadní je, jakou položí otázku, jak ji naformuluje, ale nejvíc to, jakého hráče si na rozhovor vybere.

Rozhovory se sportovci jsou přitom často terčem různých komických skečů, hlavně kvůli frázím a klišé, které se s nich objevují. Vymětalíková ale říká, že na ty nejslavnější hlášky jako třeba „Tak určitě!“ si už sami hráči dávají pozor.

„Robert Záruba říká, že 100 procent špatných otázek je vina reportéra. Já bych ho teda za to čtvrtstoletí poopravila tak 98 procent. Drtivá většina blbých odpovědí přijde po blbé otázce. A mimochodem, ‚tak určitě‘ už hráči moc neříkají, říkají ‚tak samozřejmě‘,“ směje se sportovní reportérka.

Kdo ji přemlouval ke komentování hokeje? Proč do toho nechce jít? A kdo z hráčů hokejového nároďáku má nejdelší přestávkové rituály?
--

Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.

Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.

Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.