V červenci roku 1934 byla nalezena mrtvola 48leté učitelky klavíru, která podle prvotní zprávy spáchala sebevraždu a oběsila se. Pitva však sebevraždu vyloučila a inspektoři bezpečnostních složek začali pátrat po třech mladících, kteří se toulali po domě v době, kdy mělo dojít k vraždě ženy.

13. února 1968 vyráží v noci hasiči k domu v ulici ve Vonoklasech. Aby se na pozemek vůbec dostali, musí vyrazit vrata uzamčená silným visacím zámkem. Když se konečně dostanou za bránu, nevěří vlastním očím. Ve studni za domem objeví tělo sedmapadesátiletého Stanislava Jelínka staršího. Uvnitř domu najdou ohořelou mrtvolu jeho o čtyři roky mladší manželky Marie. Na místě ale chybí třetí obyvatel domu – Stanislav Jelínek mladší.

Necelý měsíc před tím, než jeho otec spustil krvavou střelbu v restauraci v Uherském Brodě, kontaktoval jeho syn psychiatričku a vyjádřil obavy o otcovo duševní zdraví. Zároveň také upozornil, že otec vlastní střelné zbraně. Lékařka okamžitě reagovala a muže si pozvala do své ordinace. K tomu vyšetření však nikdy nedošlo. Den před tím muž vstoupil do místní restaurace se dvěma nabitými zbraněmi.

Chladného pondělního dne 14. listopadu 1960 projížděly Pardubickem dva vlaky. V nich seděly stovky cestujících, mnozí z nich se vraceli z práce za svými rodinami. Na některé ale příbuzní čekali marně. Krátce před šestou hodinou večer se krajinou rozlehla ohlušující rána a po ní byl už z dálky vidět rozsáhlý požár.

Muž prochází domem mezi těly zavražděné bývalé manželky a dvou vlastních dcer. Jeho kroky jsou klidné a na každé zohavené tělo v tratolišti krve položí kopretiny.

Je chladnější ráno 1. června roku 1980 a vedoucí motorestu Kadrnožka Pavel Punčochář se snaží dozvonit na své zaměstnance. Nedaří se mu odemknout dveře, protože někdo asi nechal klíč z druhé strany. Situace se mu nelíbí a odjede všechno raději nahlásit Veřejné bezpečnosti. Po návratu k motorestu však dokáže dveře odemknout zcela bez potíží. Uvnitř poté nalezne své čtyři brutálně zavražděné zaměstnance.

Populární spisovatelka napsala během svého života více než dvě desítky knih pro ženy. V nich často psala o problémech v partnerských vztazích. Málokdo však tušil, že autorka volá ve svých dílech o pomoc. Bohužel, její volání nebylo vyslyšeno včas.

Je teplý srpnový podvečer roku 2020 a v jednom z panelových domů v bohumínské ulici Nerudova právě probíhá oslava narozenin. Nikdo z přítomných netuší, že se na chodbě v tu chvíli nachází žárlivec a sadista Zdeněk Konopka s litry benzínu.. Škrtne sirkou a s potutelným výrazem na tváři z hořícího domu prchá. Z nedalekého parku poté sleduje, jak jeho blízcí a příbuzní umírají v plamenech nebo se marně snaží zachránit skokem z okna.