O to, aby se české národnostní menšině dařilo i do dalších desetiletí vzkvétat, se každodenně zasazuje také starosta Školského spolku Komenský Karel Hanzl, který je rovněž předsedou Českého poradního sboru při Úřadu spolkového kancléřství. Sám je úzce propojen s českým vídeňských školstvím – víc než by se na první pohled mohlo zdát.

Někdy život píše příběhy, ve kterých se sen a realita pohybují po tenkém ledě – křehkém, nejistém, ale přesto krásném. V knize Snadný život? Mezi snem a skutečností nevypráví Maria Safrata pouze svůj vlastní osud, ale také příběhy mnoha žen, které se v cizí zemi snaží najít svůj hlas, své místo, svou sílu. Kolik jsme ochotni obětovat pro lásku? A kdy nastává ten okamžik, kdy si musíme říct: Dost?
Kniha Marie Safratové není jen osobní zpovědí, je to tichá, ale silná výzva ke svobodě, odvaze a pravdivosti. Svým autentickým vyprávěním podává ruku ženám s podobným osudem, otevírá prostor pro sdílení, pochopení a vnitřní uzdravení.

Krabice od doutníků jako pálky, zakulacené korkové zátky jako míčky a do řady seřazené knihy jako síťka. Takto stolní tenis začínal ve Velké Británii, odkud se začátkem 20. století rozšířil dále do Evropy. Oblíbený je také mezi vídeňskými Čechy. Jednou za rok se sokolky, sokolové a jejich přátelé setkávají na každoročním turnaji ve stolním tenisu nejen kvůli sportování, ale především kvůli společně strávenému času.

„Kolikrát člověk v tramvaji slyšel: ‚Ah, Böhmakeln. ’ To člověka bolelo. Nebo například když jsme žádali o cizinecký pas, tak poznámky úředníků byly velice nepříjemné. Do pasu nechtěli napsat české jméno. Maminka se jmenovala Blažena. Měla to tak v rodném listu, a přesto jí tam napsali Beate,“ líčí nevhodné jednání Rakušanů z druhé poloviny 50. let minulého století vůči Čechům sokolka a pedagožka Ilona Mühlbergerová.

Kdykoliv se nám teď zasteskne po Česku, nic nám nebrání v tom se tam vydat. Bohužel byly doby, kdy to možné nebylo. Rodina našeho hosta podcastu ORF Češi kvůli tomu, že se svým domovem na Moravě musela chtě nechtě rozloučit – tenkrát na neznámo jak dlouho, si tu ve Vídni vytvořila domov nový, a to za pomocí hned několika českých spolků.
Ilona Mühlbergerová letos oslavila své krásné kulaté 80. narozeniny a náležitě jí popřáli také sestry a bratři ze Sokola, kde se dodnes velmi aktivně angažuje. V jednotě Sokol-Vídeň XVI / XVIII vede cvičení dětí s rodiči a také žen. Mnozí z Vás ji budou znát rovněž jako dlouholetou pedagožku z české školy Komenský. A právě ona přijala pozvání k dnešnímu rozhovoru.

Ceské amatérské divadlo má ve Vídni hluboké koreny. Ani historické zvraty, ani promeny doby ho nedokázaly umlcet. V meziválecné Vídni pusobilo hned nekolik divadelních spolku, ale jen jeden jediný zustal dodnes aktivní a udržuje divadelní tradici pri živote. Zveme vás tedy na oslavu 140. výrocí divadelního spolku Vlastenecká omladina, která probehla na pude ceského velvyslanectví ve Vídni. Tešit se mužete na rozhovory s protagonisty i pametníky, které jsme zaznamenali behem natácení naší reportáže pro televizní magazín Ceské Ozveny / Slovenské Ozveny.

„Trošku jsem Česko znala i z televize. Já jsem se vždycky jako dítě v Jižním Tyrolsku dívala samozřejmě na ORF a tam každé úterý běžel pořad, který se jmenoval Auch Spaß muss sein. Promítaly se tam různé české pohádky. I Krtka jsem znala nebo Pana Tau, takže mi ta česká kultura byla přes dětskou sféru nějak známá. Země Krtka nemůže být špatná,“ vzpomíná během rozhovoru s českou redakcí ORF na své začátky na Moravě Sabine Voda Eschgfäller.

Také dnes na Vás čeká zajímavý životní příběh. Tentokrát se s námi můžete vydat do Jižního Tyrolska. Opustíme Vídeň a zavítáme tematicky na sever Itálie, které je charakteristické pro své hory a údolí, pěstování jablek a svou trojjazyčnost. A právě z této oblasti pochází náš dnešní host Dráťáku: germanistka, univerzitní pedagožka, autorka a překladatelka Sabine Voda Eschgfäller.